O tom, že dneÅ¡ní spoleÄnost je Äím dál zkaženÄ›jší, toho bylo již napsáno pomÄ›rnÄ› dost, zvláštÄ› na nejrůznÄ›jších sociálních sítích. Pokud bychom tÄ›mto hlasům naslouchali, museli bychom nutnÄ› dojít k názoru, že se svÄ›t řítí do pekla. Není tedy divu, že pokud jim věříme, pak se bojíme o budoucnost naÅ¡eho svÄ›ta.

 

Ukazuje se vÅ¡ak, že situace není až tak dÄ›sivá, jak se může zdát. StaÄí jen například, když se oprostíme od internetu Äi televizních zpráv a zaměříme se pouze na naÅ¡e osobní zkuÅ¡enosti. SkuteÄnÄ› vám pak pÅ™ipadá, že je vÅ¡e skuteÄnÄ› o tolik horší, než tomu bylo dřív?

 

 

Jistě, můžeme namítnout, že televizní zprávy jsou víc než kdy dřív plné násilí. A z toho se může také zdát, že je vše horší, než tomu bylo kdy předtím. Zde si však musíme uvědomit, že ani zprávy nejsou ani zdaleka tak objektivní, jak by se mohlo zdát.

 

PÅ™edevším jde totiž o televizní poÅ™ad, a jako takový chce mít co nejvyšší sledovanost. A toho dosáhne tím, že své diváky zaujme. ZkuÅ¡enost pak ukázala, že Äím horší a bombastiÄtÄ›jší zpráva, tím více lidi zaujme a tím více lidí pak bude zprávy sledovat.

 

 

I zde vÅ¡ak funguje zákon nasycenosti. JednoduÅ¡e Å™eÄeno, lidé si na tyto násilné zprávy zvyknou a už jim nebudou pÅ™ipadat tak senzaÄní. Pokud si tedy chce televize udržet sledovanost, musí dramatiÄnost svého zpravodajství neustále zvyÅ¡ovat. Tím pak vzniká dojem, že je na svÄ›tÄ› stále hůř.

 

Ve skuteÄnosti tomu vÅ¡ak tak ani zdaleka není. Když se podíváme do historie, zjistíme, že podobné Å™eÄi se vedou v podstatÄ› již celou zaznamenanou lidskou historii. PÅ™itom se vÅ¡ak nezdá, že by svÄ›t byl o tolik horším místem, zvláštÄ› když vezmeme v úvahu pokrok, kterého jsme dosáhli, a také neustálé zlepÅ¡ování lidských práv.

 

Pokud tedy chceme dneÅ¡ní dobu skuteÄnÄ› objektivnÄ› posoudit, mÄ›li bychom se zaměřit na to, co lze skuteÄnÄ› měřit, spíše než na pocity. Ty nám totiž jen málokdy dají skuteÄný obraz.